Ekoslovník | Všechny pojmy Ústecký kraj

a | b | c | č | d | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | m | n | o | p | r | s | t | u | v | x | z | ž

Agenda 21

Agenda 21 je program pro 21. století – jedná se o dokument přijatý 179 státy na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (Summit Země), který se konal v Riu de Janeiru v červnu 1992. Tento dokument byl vyhodnocen po deseti letech (září 2002) na summitu v Johannesburgu (tzv. Rio + 10). Další následná akce se chystá na rok 2012.
Agenda 21 přináší podrobné návrhy týkající se ekolické politiky a rozvojové politiky pro všechny státy, které by se měly vyvarovat zhoršování životního prostředí a postupně zlepšit ochranu životního prostředí a přírody a dosáhnout udržitelného využívání přírodních zdrojů. V souboru asi 40 důležitých témat, které tvoří jednotlivé kapitoly Agendy 21, nalezneme např. tato: „Změna modelů spotřeby“, „Začlenění životního prostředí a rozvoje do rozhodování“, „Ochrana atmosféry“, „Děti a mládež v udržitelném rozvoji“, „Transfer technologií přátelských k životnímu prostředí“, „Spolupráce a budování kapacit“, „Věda pro udržitelný rozvoj“ a „Podpora vzdělávání, veřejné osvěty a výchovy“.

Agrofarmy, agroturistika

Poskytování ubytovacích, stravovacích a dalších turistických a rekreačních služeb na zemědělských farmách – moderní forma ekologicky šetrného pobytu v přírodě a krajině, který podle konkrétních podmínek umožňuje kontakt s domácími zvířaty, vyjížďky po okolí, ochutnávky krajových specialit apod.

Aklimatizace

Přizpůsobení živočicha (adaptace, schopnost přežití) v odlišných podmínkách stanoviště po jeho vysazení či zavlečení do jiného území; nejvyšším stupněm aklimatizace je naturalizace, tj. adaptace vč. schopnosti přirozeného rozmnožování.

Aktivní veřejnost

Ta část občanů, která si je plně vědoma svých občanských práv a povinností i hodnot území, ve kterém žije, a která je také ochotna využívat aktivně svých práv k tomu, aby ovlivňovala rozvoj území a podílela se na ochraně hodnot v tomto území se nacházejících. Ochranu hodnot ve svém okolí považuje aktivní veřejnost za svůj zájem a případně jednu ze svých povinností.

Anemoorografický systém

Ekologický jev zahrnující proudění vzduchu (větru) ve vztahu ke konfiguraci terénu; předurčuje utváření rostlinného pokryvu.

Areál

Oblast zeměpisného rozšíření druhu (taxonu).

Arkto-alpínský druh

BIO značky pro ekologické zemědělství

Biopotraviny vyrobené v České republice musí být označené jak národní značkou, tzv. biozebrou, tak i novým evropským logem. Biopotraviny z dovozu mohou být označeny biozebrou, ale nemusí.

Národní značení
Grafický znak BIO, tzv. biozebra, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a s číslem kontrolní organizace CZ-BIO-001, CZ-BIO-002 nebo CZ-BIO-003, se v ČR používá jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny. K jejímu udílení jsou Ministerstvem zemědělství pověřeny kontrolní organizace KEZ o.p.s., ABCERT AG, organizační složka a Biokont CZ, s.r.o. Logo je možné použít pouze v souladu s ustanovením zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 16/2006 Sb., ze dne 6. ledna 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství.

Evropské značení
Grafický znak loga společenství označující ekologickou produkci je definován v nařízení Rady 834/2008 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č.2092/91. Grafickou podobu loga, podmínky pro jeho užívání, tvar číselného a kódu kontrolního subjektu stanovuje nařízení Komise (EU) č. 271/2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo Evropské unie pro ekologickou produkci. Jeho užívání je od 1. července 2010 povinné. Vedle povinného užívání loga EU pro ekologickou produkci na balených biopotravinách platí od 1. července 2010 také povinnost označovat na obalu rovněž místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá. Pro biopotraviny dovezené do EU ze třetích zemí je evropské logo dobrovolné.

Biocenóza

Společenstvo organismů žijících na určitém stanovišti (biotop).

Biodiverzita

Různorodost všech živých organismů v ekosystému.

Biologická (ekologická) kapacita

Je celková produkční kapacita biologicky produktivního prostoru, například v určité zemi. Může být vyjádřena jako ekvivalentní jednotka plochy s průměrnou světovou produktivitou. Viz též Plocha na ochranu biodiverzity.

Biologická kapacita

Je celková biologická produkce biologicky produktivního prostoru za rok, vztažená na určité území, např. státu. Vyjadřuje se, stejně jako ekologická stopa, v globálních hektarech. Viz též Biologicky produktivní prostor.

Biologicky produktivní prostor

Je plocha souše a vodních ekosystémů, které jsou biologicky produktivní. Tzn. jde o suchozemské nebo vodní plochy s výraznou fotosyntetickou aktivitou a akumulací biomasy. Celkový biologicky produktivní prostor Země činí 11,4 mld. hektarů. Odhaduje se, že tento prostor odpovídá za 90% globální produkce biomasy.

Biologicky rozložitelný odpad

Do komunálního bioodpadu patří odpad ze zahrad a parků, část odpadu z tržišť, biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven a část objemného odpadu. Patří sem i papír a část textilních odpadů na bázi přírodních vláken. A samozřejmě část směsného komunálního odpadu, který obsahuje organický podíl. Právě ve směsném odpadu je obsažen největší podíl všech biologicky rozložitelných komunálních odpadů.

Většina obcí a měst v ČR již historicky zajišťuje nakládání s biologickými odpady rostlinného původu. Jde především o odpady z údržby sadů, parků a lesoparků, sídlištní a uliční zeleně, ale i travnatých hřišť a odpady ze hřbitovů ve vlastnictví případně ve správě měst a zahrad ve vlastnictví fyzických osob (občanů).

Původci tohoto odpadu v souladu se zákonem o odpadech jsou povinni odpad třídit a využívat. Kompostovatelné odpady ze zahrad a parků patří k nejlépe využitelným biologicky rozložitelným odpadům.

Biomasa

Biomasa je definována jako hmota organického původu. V souvislosti s energetikou jde nejčastěji o dřevo a dřevní odpad, slámu a jiné zemědělské zbytky včetně exkrementů užitkových zvířat.

Biopotravina

Biopotravina je potravina vyrobená ze surovin pocházejících z ekologického zemědělství, za podmínek stanovených zákonem, na kterou bylo vydáno osvědčení o původu biopotraviny.

Bioprodukt

Bioprodukt je surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená k výrobě biopotravin, krmiv, osiv a sadby a dalších ekologických výrobků na niž bylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu.
Může to být například: ovoce, zeleniny, obiloviny, luskoviny, olejniny, přadné rostliny, byliny, koření. Ale také syrové mléko, vajíčka nebo živá zvířata.

Biosféra

Soubor všech živých organismů, resp. svrchní vrstva zemského povrchu (půda, voda, ovzduší), jako celek osídlená organismy včetně člověka.

Biotop

Stanoviště, místo v němž žije společenstvo organismů (biocenóza).

Bitumen

Skupina přírodních uhlovodíků s nepatrným množstvím kyslíku, dusíku a síry; z chemického hlediska se člení na naftobitumeny (zemní plyn, ropa a asfalt) a kerabitumeny (organická substance rozptýlená v jílovcích, břidlicích, vápencích apod.); bitumen způsobuje tmavou až černou barvu a charakteristický pach hornin.

Bituminózní břidlice

Břidlice obsahující bitumen.

Boreální

Severský, přičemž boreoalpinní druh se vyskytuje na evropském severu a vysoko ve středoevropských horách; obdobný význam má pojem arkto-alpínský, který však zvýrazňuje vazbu druhu na chladné bezlesé prostředí.

BSK5

Biochemická spotřeba kyslíku za pět dní – parametr kvality vody, který určuje míru organického (biologicky odbouratelného) znečištění. Stanovení BSK slouží k nepřímému stanovení organických látek, které podléhají biochemickému rozkladu, při aerobních podmínkách.

Car pooling (spolujízda)

Využití volné kapacity automobilu k přepravě další(ch) osob(y). Typickými případy je společné pravidelné dojíždění sousedů do nějakého města nebo obce, spolucestování kolegů do zaměstnání nebo do školy a zpět atd. Účastníci car-poolingu se obvykle podílejí na finančních nákladech spojených s cestou. Sjednání spolujízdy mohou velmi usnadnit specializované internetové stránky.

Car sharing

Sdílení automobilů skupinou lidí, kteří nehodlají nebo nemohou provozovat vlastní automobil (např. kvůli malé frekvenci využívání, problémy s parkováním apod.). Může být provozován jak formou oficiálního či neoficiálního sdružování lidí, kteří pak jsou spoluvlastníky automobilů, nebo formou podnikatelskou.

Certifikace a kontrola

Kontrola a certifikace ekologických zemědělců, jejich produktů a výrobků je prováděna na základě zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství v rozsahu tohoto zákona a nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů.
V České republice jsou tři kontrolní organizace: KEZ o.p.s., Abcert GmbH a Biokont CZ, s.r.o. Kontrolní organizace zároveň vydávají certifikáty osvědčující původ výrobku. Každý ekologicky vyrobený produkt musí být označen razítkem a kódem kontrolní organizace.

KEZ o.p.s. je nevládní nezisková organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství.

Firma ABCERT vznikla v roce 2002 splynutím kontrolních organizací Alicon a BioZert. Obě tyto společnosti od roku 1992 vyvíjely aktivní a úspěšnou činnost v oblasti bio-kontroly. V říjnu 2005 byla založena pobočka firmy ABCERT pro Českou republiku se sídlem v Brně, která od 1.1. 2006 vykonává kontrolní činnost s pověřením MZe ČR.

Společnost Biokont je nestranná, nezávislá, důvěryhodná, otevřená kontrolní a certifikační organizace. Naši zaměstnanci se jako první v ČR profesionálně zabývali ekologickým zemědělstvím (EZ), kontrolou a certifikací již od roku 1992. První ředitel Biokontu vytvořil nejprve KEZ o.p.s.

Cíle ekologického zemědělství

▪ udržet a zlepšit dlouhodobou úrodnost půdy a její ekologickou funkci (zvyšovat obsah organické hmoty a humusu v půdě, zlepšovat její fyzikální vlastnosti a umožnit bohatý rozvoj společenstva půdních organismů)
▪ vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podnikání
▪ pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty
▪ produkovat potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě a v dostatečném množství
▪ minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie (odmítnutí syntetických minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin)
▪ hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám (způsob chovu musí zvířatům umožnit přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst, vývoj a reprodukci)
▪ umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce (ekologické zemědělství vyžaduje hluboký zájem a zodpovědnost)
▪ vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny
▪ uchovávat přírodní ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její rozmanitost

Ekologické zemědělství se řídí heslem:
"Zdravá příroda (půda, rostliny, zvířata) = zdravé potraviny = zdraví lidé."

CITES

Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) byla sjednána v roce 1973 ve Washingtonu. Jejím cílem je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Úmluva reguluje zejména obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy. V současné době má úmluva 175 smluvních stran, Česká republika je smluvní stranou od 1.1.1993.

Cyklostezka

Samostatně vedená, zpevněná komunikace určená pro jízdu na kole, na které je vyloučen provoz motorových vozidel.

Cyklotrasa

Trasa vhodná pro jízdu na kole, vedená po místních komunikacích, polních či lesních cestách, případně po vedlejších silnicích s menším autoprovozem; může být vyznačena buď silničním cykloznačením, nebo pásovým cykloturistickým značením.

Čtvrtohory (kvartér)

Nejmladší geologická éra (1,8 mil. let až současnost) dělená na starší období (pleistocén) zahrnuje starší dobu kamennou (paleolit); mladší úsek (holocén) začal asi před 12 tisíci lety a spadá do něj mezolit (střední doba kamenná), neolit (mladší doba kamenná) a všechny mladší lidské kultury až do současnosti; v geologickém pojetí se holocén člení na preboreál – boreál – atlantik – epiatlantik – subboeál – subatlantik – subrecent (vč. současnosti, recentu).

Dělba dopravní práce

Vyjadřuje podíl jednotlivých druhů dopravy na celkovém přepravním výkonu v určitém městě, regionu, státu apod. V roce 2007 se v ČR podílela individuální automobilová doprava 76%, veřejná autobusová doprava 17% a železniční doprava 7% na celkovém přepravním výkonu pozemní dopravy. Zatím se nepodařilo změnit nepříznivý trend zvyšování podílu individuální automobilové dopravy na úkor environmentálně šetrnějších způsobů dopravy.

Dermatofyty

Skupina keratofilních hub, které působí kožní onemocnění – dermatomykózy; zdrojem potravy těchto hub je rohovina kůže, vlasů, chlupů a nehtů u zvířat i člověka.

Dolomit

Jako dolomity jsou v ČR klasifikovány karbonátové horniny s obsahy MgCO3 nad 27,5 % a MgCO3 + CaCO3 nad 80 %.

Doprava

Doprava je prostředkem k naplňování potřeb mobility. Zahrnuje jednak všechny kroky nutné k uskutečnění požadovaného přemístění člověka nebo nákladu z jednoho místa na druhé, jednak i podmínky umožňující vykonání těchto kroků (např. infrastruktura, dopravní prostředky apod.).

Dostupnost

Míra obtížnosti dosažení konkrétních míst nebo činností. Dostupnost výchozího i cílového místa je podmínkou realizace dopravy; ovlivňuje ji nabídka dostupných dopravních alternativ, doba potřebná k vykonání cesty, její bezpečnost a náklady na ni.

Druhohory (mezozoikum)

Geologická éra (250–65 mil. let) dělená na tři útvary: trias, jura, křída.

DVPP

Zkratka - další vzdělávání pedagogických pracovníků.

EIA

Proces EIA (zkratka za Environmental Impact Assessment) zkoumá konkrétní projekty a záměry z hledisek vlivu na ekosystémy, vlivu na antropogenní systémy, vlivu na obyvatelstvo, velkoplošných zásahů do krajiny a vlivů na další složky životního prostředí.

Ekoagroturistika

Specifickým druhem venkovské turistiky je ekoagroturistika. Je to forma venkovské turistiky, kterou provozuje farmář jež vlastní certifikát ekologického zemědělství. Tato aktivita mu často slouží jako vedlejší finanční zdroj k udržení nebo rozšíření jeho pracovní činnosti. Mezi lákadla ekoagroturistiky patří možnost práce na farmě, zahradě či v sadu, vyjížďky na koních, ochutnávky domácí kuchyně, zážitek z lidové architektury, zachovalé přírody či folklóru, rybaření, cyklovýlety, pohoda a klid.

Ekologická rezerva

Přebytek ekologicky produktivní plochy ve srovnání s ekostopou státu. Státy, které mají ekologickou stopu menší než je jejich místě dostupná biologická kapacita, disponují ekologickou rezervou - rozdílem mezi kapacitou a ekostopou. V dnešním globalizovaném světě je tato rezerva často využívána dalšími státy - díky exportu produkce. Viz též Ekologický deficit.

Ekologická stabilita

Schopnost ekosystému přetrvávat i za působené rušivého vlivu a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušování zvenčí (opakem ekolobické stability je ekologická labilita).

Ekologická výchova

Viz ekologické/environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO).

Ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti. Tak umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Rozvíjí se již několik desetiletí a od r. 1994 je součástí zemědělské politiky EU

V České republice hlavní normou, která definuje ekologické zemědělství a stanovuje kriteria pro označení produktů jako produkt ekologického zemědělství s logem BIO je jednak ZÁKON č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který odpovídá mezinárodnímu standartu IFOAM (International federation of organic agriculture movements) a Nařízení Rady 2092/91 o ekologickém zemědělství, které je závazné pro všechny členské země EU.

Ekologické/environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO)

Vzdělávací a výchovný systém, pěstující a rozvíjející vztahy člověka k přírodě a životnímu prostředí a vštěpující mu vhodné přístupy k jeho ochraně; součástí je obvykle úžeji chápaná ekologická výchova, která vede k odpovědnému jednání vůči přírodě i lidem a k udržitelnějšímu způsobu obývání světa; zahrnuje vzdělávání v nauce ekologii a pěstování lidských pocitů a vnitřních vazeb k přírodě a okolnímu světu (někdy jsou oba pojmy chápány jako rovnocenné).

Ekologický

Související s ekologií jako vědním oborem; chybné je používání pojmu ve smyslu kladného (příznivého) působení na životní prostředí (např. v nelogickém spojení „ekologický výrobek“) – pojem „ekologický“ zahrnuje všechny formy vztahů (tedy i nepříznivé vlivy), vhodnější je opis typu „ekologicky šetrný výrobek“ apod.

Ekologický deficit (lokální, globální)

Je množství, o které přesahuje ekostopa lokálně nebo globálně dostupnou ekologickou kapacitu. Viz též Ekologická rezerva.

Ekologický výukový program (EVP)

Je výchovně vzdělávací lekce, jejímž smyslem je obohatit vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr. Společným cílem EVP je zřetelný důraz na ekologické myšlení a jednání, na nekonzumní hodnotové orientace a na spoluzodpovědnost člověka za stav životního prostředí. Děje se tak prostřednictvím interaktivních, tvořivých a kooperativních metod úměrně příslušné věkové kategorii žáků a jejich zkušenostem. EVP zahrnují obsah ekologický (v odborném smyslu slova), environmentální, biologický nebo ochranářský (zabývající se ochranou přírody a krajiny). EVP probíhají zpravidla mimo školu, tj. v přírodě, přírodní učebně, zahradě, ve středisku ekologické výchovy apod.

Ekologie

Nauka (věda) o vztazích mezi organismy a životním prostředím, příp. mezi nimi, pokud si navzájem ovlivňují životní prostředí; v mediálním žargonu bývá chybně používána i pro označování životního prostředí.

Ekosystém (geobiocenóza)

Základní funkční jednotka živé přírody: vzájemnými vztahy propojené společenstvo rostlin a živočichů a abiotických podmínek stanoviště (půda, podnebí aj.); např. ekosystémy různých forem lesa, vodotečí, lidských sídlišť apod..

Ekoznačení

Ekoznačení (ecolabelling) je označování výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Takové výrobky nebo služby lze (např. v obchodě) poznat podle jednoduchého a snadno zapamatovatelného symbolu, tzv. ekoznačky – odtud ekoznačení. Firmy mohou ekoznačku efektivně využít při marketingu takto oceněných produktů a spotřebitelé zase jako vodítko při nákupu ekologicky šetrnějšího zboží a služeb.
V současné době používá ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek/služba nebo Ekoznačku EU na jednom či více výrobcích přes 100 českých i zahraničních firem a jejich počet neustále roste.
CENIA zprostředkovává udělování ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek/služba a Ekoznačky EU. Seznamy označených výrobků a směrnic s příslušnými požadavky a další podrobné informace pro spotřebitele na jedné straně a výrobce a prodejce na straně druhé najdete na stránkách www.ekoznacka.cz (včetně ekoznačení ČR  a EU).

Ekumena

V ekologii trvale osídlená a člověkem obhospodařovaná krajina (u nás vznikla v mladší době kamenné během zemědělské „neolitické revoluce“).

Ekvivalentní obyvatel

Zpravidla jedna osoba, producent znečištění; uměle zavedená jednotka, která představuje produkci odpadní vody 150 l/den a produkci znečištění 60g BSK5/den.

Emise (exhalace)

Únik (úlet) znečišťujících látek ze zdrojů znečištění (průmysl, doprava, domácnosti aj.) do ovzduší; imise je podílem emisí (spadem apod.), který nepříznivě ovlivňuje životní prostředí.

Emise v dopravě

Výfukové plyny obsahují velké množství látek, škodících živým organismům včetně člověka a přispívajících ke změnám klimatu. Jsou to především:
- oxid uhličitý,CO2 (podílí se nejvyšší měrou na existenci skleníkového efektu)
- oxid uhelnatý, CO (blokuje okysličení krve v plících)
- oxid siřičitý, SO2 (toxický plyn s dráždivými účinky, způsobuje dýchací potíže)
- oxidy dusíku, NOx (plyny s dráždivými účinky; reakcí s vodou vzniká kyselina dusičná, podílející se na vzniku kyselých dešťů)
V emisích z dopravy se rovněž vyskytuje řada kovů pocházejících z konstrukčních materiálů jednotlivých součástí vozidla. Používání nejtoxičtějších látek (např. kadmium, chrom, azbest) je již v současné době při výrobě automobilů zakázáno.
 

Emisní limit

Nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování vyjádřené jako hmotnostní nebo objemová koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnostní množství znečišťující látky vztažené na jednotku produkce.

Endemit

Rostlinný či živočišný druh s omezeným zeměpisným rozšířením na Zemi (obvykle se vyskytuje jen na jediném místě na světě v jediném a relativně malém areálu – oblasti rozšíření).

Energetický auditor

Osoba zapsaná v seznamu energetických auditorů, vedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, která provádí energetický audit, tj. hodnotí energetické parametry budov a navrhuje opatření k dosažení energetických úspor. Přehled auditorů najdete na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.

Energetický expert

Osoba zapsaná v seznamu energetických auditorů vedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, která zpracovává průkaz energetické náročnosti budovy. Přehled energetických expertů s tímto oprávněním naleznete na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.

Energetický štítek

Energetický štítek sice není klasická ekoznačka, ale zase obsahuje více informací a jejich používání je u vybraných elektrických spotřebičů povinné. Štítky obsahují informaci o energetické i materiální spotřebě výrobku. Označení A++ znamená nejúspornější a G nejméně úsporný výrobek. U myček nádobí a praček štítek obsahuje i údaje o spotřebě vody, účinnosti praní, hlučnosti a další.

Energie v dopravě

Spotřeba energie v dopravě roste, a to absolutně (v energetických jednotkách) i relativně (jako podíl na celkové spotřebě energie všemi sektory) ve všech hlavních regionech světa. V EU představuje v současné době doprava energeticky nejnáročnější sektor (32 % celkové spotřeby energie).
Ve světovém měřítku spotřebovává doprava okolo 80 % ropných produktů. V roce 2004 dosahovala světová denní spotřeba ropy přibližně 80 mil. barelů (1 barel = 159 l), Evropa se společně se státy bývalého Sovětského svazu na této spotřebě podílela zhruba jednou čtvrtinou. Ropa se do průmyslově rozvinutých zemí z většiny dováží. Například Evropa byla v roce 2006 z 86 % závislá na dovozu ropy.

Energy Star

Energy Star je energetický program Evropské komise. Jeho logo označuje spotřebiče s nízkou provozní spotřebou energie jak za provozu tak i v pohotovostním režimu. Pravděpodobně jej spatřujete na monitoru pokaždé, když si zapnete svůj počítač. V současnosti podle ní můžete i u nás vybírat v obchodě osobní počítače, monitory, faxy, scannery, faxy, kopírky a tiskárny, tedy kancelářskou a výpočetní techniku. Podrobnosti včetně kritérií, databáze výrobků a počítadla spotřeby najdete na adrese www.eu-energystar.org.
Důvěryhodnost této značky a dodržování stanovených kritérií o certifikovaných výrobků je garantována Evropskou komisí.

Environment (životní prostředí)

Soubor životných i neživotných (biotických i abiotických) podmínek, které obklopují jedince nebo populaci a vytvářejí základní předpoklady pro jeho existenci; platí pro všechny organismy, životní prostředí člověka v širším pojetí zahrnuje i sociálně-kulturní a další faktory.

Epifyty

Druhy rostoucí na živých rostlinách, ale vyživující se samostatně.

Epixylické druhy

Druhy rostoucí na tlejícím dřevě.

Eroze

Proces rozrušování zemského povrchu (zejména půdy) vodou či větrem a odnosu částic na jiné místo.

EVVO

Zkratka - ekologické/environmentální vzdělávání východa a osvěta.

Exhalace (emise)

Úlet látek ze zdrojů znečištění (průmysl, doprava aj.) do ovzduší; imise – část emisí ovlivňujících stav živých organismů.

Fair trade

Spravedlivý obchod - Fair trade je obchodní partnerství, jehož cílem je přímá a účinná podpora znevýhodněných výrobců z rozvojových zemí. Toho se snaží docílit především poskytováním "férových" obchodních podmínek pro zapojené výrobce, důrazem na dodržování základních norem pracovního práva a ochrany životního prostředí a zvyšováním informovanosti spotřebitelů o situaci malých zemědělců a řemeslníků v rozvojových zemích.
Fair trade tak poskytuje konkrétním lidem v rozvojových zemích šanci vymanit se z bludného kruhu chudoby vlastními silami a žít důstojný život. Fair trade současně dává nám, spotřebitelům, jedinečnou možnost snadno a účinně podpořit jiný ekonomický model, dát hlas jinému způsobu obchodování a výroby a v neposlední řadě získat velmi kvalitní výrobky za odpovídající cenu.
Fair trade garantuje výrobcům a pěstitelům dlouhodobé smlouvy. Díky nim můžou důstojně pracovat, žít a rozvíjet místní společenství. S Fair trade máte jistotu, že při výrobě nebyla zneužita dětská práce a že byly dodrženy přísné předpisy. A to ohledně kvality (například zákaz užívání zdraví škodlivých pesticidů podle WHO) i ohledně pracovního prostředí (jasně stanovená pracovní doba či používání ochranných pomůcek)
Fair trade je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a zabezpečuje práva opomíjeným producentům a zemědělcům globálního Jihu. Fair trade organizace se aktivně angažují v podpoře producentů, zvyšují povědomí o fair trade, a organizují kampaně pro změny v pravidlech a praktikách konvenčního mezinárodního obchodu.

Falešné ekoznačky

Můžete se setkat s označeními, která si výrobce sám vymyslel. Samozřejmě můžou být pravdivá, ale protože nejsou garantována nezávislým subjektem, sama o sobě nemají žádnou vypovídací hodnotu.
Většinou se jedná o různě vyvedené nápisy jako: „ekologicky nezávadné“, „ekologii ku prospěchu“, „geprüfte Qualität“ a podobně. Pokud však nápis NENÍ „Ekologicky šetrný výrobek“ nebo „produkt ekologického zemědělství“, jedná se vždy jen o reklamu.

Fauna (zvířena)

Soubor všech živočišných druhů, které se vyskytují v určitém území.

Flóra (květena)

Soupis všech rostlinných druhů v daném území.

Fosilie

Zkamenělina (otisk, schránka, kost aj.), pozůstatek pravěkého života, vzniklý v geologické minulosti procesem fosilizace.

FSC (Forest Stewardship Council)

Základní ideou nevládní neziskové organizace Forest Stewardship Council (FSC) je podporovat ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů, a tím napomoci chránit ohrožené a devastované světové lesy. FSC vytvořilo prestižní mezinárodní systém certifikace lesů a podniků, které dřevo z certifikovaných lesů zpracovávají ve výrobky.
Logo FSC na výrobku znamená záruku, že svým nákupem podporujete lesní hospodaření šetrné k přírodě a místním lidem.
FSC ČR:
• podporuje přírodě blízké lesní hospodaření prostřednictvím certifikace lesů a podniků ve zpracovatelském řetězci dřeva, propaguje jejich výrobky ze dřeva - s logem FSC,
• poskytuje poradenství při certifikaci lesů a dřevozpracujících podniků podle principů FSC,
• vytvořila a reviduje Český standard FSC pro přírodní a sociálně-ekonomické podmínky České republiky. Na tomto úkolu pracuje komise, rozdělená podle převažujícího zájmu odborníků na tři sekce: ekonomickou, sociální a ekologickou,
• monitoruje certifikační proces na území České republiky,
• vydává elektronický magazín Dobré dřevo , informační materiály pro odbornou i spotřebitelskou veřejnost a vydala knihu o přírodě blízkém lesním hospodaření .

Více informací a podobu loga naleznete na internetové stránce www.czechfsc.cz.

Fytogeografie

Nauka o zeměpisném rozšíření rostlin.

Gametofyt

Generace životního cyklu rostliny, která vytváří pohlavní buňky; u výtrusných rostlin může být samostatným jedincem.

Geobiocenóza (ekosystém)

Základní funkční jednotka živé přírody: vzájemnými vztahy propojené společenstvo rostlin a živočichů a abiotických podmínek stanoviště (půda, podnebí aj.); např. ekosystémy různých forem lesa, vodotečí, lidských sídlišť apod.

Geomorfologie

Věda o tvarech zemského povrchu (georeliéfu) a jejich vývoji.

Georeliéf

Reliéf krajiny, odraz geologické stavby zemské kůry ve tvarech zemského povrchu.

Glaciální relikt

Druh rostliny či živočicha, který osídloval území v ledových dobách a po ústupu zalednění našel útočiště (nejčastěji, ale ne vždy v horských polohách).

Globální hektar

Odpovídá jednomu hektaru (100 x 100 metrů) biologicky produktivního prostoru s "globálně průměrnou produktivitou". V roce 1999 měla biosféra 11,4 mld. hektarů biologicky produktivního prostoru, což odpovídá zhruba ploše planety. Těchto 11,4 mld. hektarů biologicky produktivního prostoru tvoří 2,3 mld. oceánů a sladkovodních ekosystémů a 9,1 suchozemských ploch. Suchozemské plochy tvoří 1,5 mld. hektarů orné půdy, 3,5 mld. ha pastvin, 3,8 ha lesních ploch a 0,3 mld. ha zastavěných ploch.

Globální měřítko

Jedním z průvodních jevů globalizace je, že světová ekonomika, především díky mezinárodnímu obchodu, funguje čím dál tím více jako propojený a zasíťovaný celek. Zatímco ještě v první polovině 20. století byla většina komunit a regionů víceméně autarkických (tj. soběstačných co se týče zdrojů), dnes často ani nevíme, odkud pochází suroviny tvořící výrobky a potraviny, které každodenně používáme. Jedním si můžeme být jisti: pochází doslova z celého glóbu. Tomu odpovídá i naše ekologická stopa: její části se nacházejí na celé Zemi.
 

Hematit

Fe2O3, minerál, který je významnou složkou železných rud.

Hmotnostní koncentrace

Množství znečišťující látky ze zdroje znečišťování v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu nosného plynu (mg . m-3).

Hmotnostní tok

Množství znečišťující látky ze zdroje znečišťování v hmotnostních jednotkách za jednotku času (kg . h-1).

Hodnocení vlivů na životní prostředí (též EIA nebo SEA)

Proces, který se provádí u zákonem stanovených investičních záměrů nebo koncepcí (např. strategických dokumentů, rozvojových plánů a programů apod.), které mohou významně ovlivnit životní prostředí.

Výstupem procesu hodnocení vlivů záměru na životní prostředí je stanovisko, které je podkladem pro navazující správní řízení.

Hornina

Akumulace nerostné hmoty, podílející se na složení zemské kůry; základní dělení – horniny usazené, vyvřelé a přeměněné (tj. vulkanickou činností ovlivněné usazeniny).

Hrubý domácí produkt (HDP)

Vyjadřuje ekonomickou hodnotu vytvořenou v národním hospodářství za uplynulé období (zpravidla rok). Je možné jej interpretovat jako hodnotu zboží a služeb domácího původu určených ke konečnému užití, proto bývá (především v přepočtu na jednoho obyvatele) považován za ukazatele materiální životní úrovně obyvatel.

Humidita

Vlhkost (vzdušná, půdní).

Hydrofyty

Druhy rostlin rostoucí ve vodě, případně na mokrých až zbahnělých půdách.

Hydrologie

Věda, která se zabývá pohybem a rozšířením vody na Zemi.

Hydrosféra

Část zemského povrchu s obsahem vody v kapalném skupenství.

Chráněná krajinná oblast (CHKO)

Rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou (zřízené podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), s charakteristickým reliéfem a významným podílem přirozených ekosystémů. Hospodářské a rekreační využívání oblasti probíhá s ohledem na zachování její ekologické funkce. Součástí CHKO jsou ještě tzv. maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) – přírodní rezervace a přírodní památky.

Chráněná rybí oblast

Vymezení části rybářského revíru, v níž je výkon rybářského práva omezen, popřípadě vyloučen za účelem vytvoření podmínek pro chov a ochranu ryb nebo pěstování a reprodukci vodních organismů.

Chráněná území

Lokalita či oblast, která je pro svou zachovalost chráněna z hlediska ochrany přírody a krajiny a dalších celospolečenských zájmů; v Česku jsou chráněná území zřizována podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny; v terminologii zákona jde o zvláště chráněná území: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP), přírodní památky (PP), přičemž v praxi se pro CHKO a NP se užívá označení velkoplošná chráněná území, ostatní jsou zahrnována pod pojem maloplošná chráněná území.

CHSKcr

Chemická spotřeba kyslíku – parametr kvality vody, určující míru organického (chemicky oxidovatelného) znečištění. Hodnota CHSK je tedy mírou celkového obsahu organických látek ve vodě (nepřímé skupinové stanovení).

Imise

Množství znečišťujících látek v ovzduší, které od zdroje znečišťování prošly prostorovým rozptylem a případnými chemickými změnami do okolí.

Index lidského rozvoje (Human Development Index-HDI)

Měří kvalitu lidského života. HDI je vypočítáván na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. Vlastní konstrukce HDI prošla v minulých deseti letech určitým vývojem, jeho tři základní složky však zůstaly nezměněny. Lidské zdraví je v současnosti vyjádřeno jako průměrná očekávaná délka života při narození, protože tento demografický ukazatel v sobě nejlépe zahrnuje všechny negativní i pozitivní vlivy, které lidské zdraví ovlivňují. Úroveň vzdělanosti se stanovuje jako podíl gramotného obyvatelstva a jako kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně. Hmotná životní úroveň je vyjádřena jako hrubý domácí produkt na osobu v USD, který je přepočítáván na paritu kupní síly. Je zveřejňován každoročně ve Zprávě o lidském rozvoji, kterou vydává od roku 1991 UNDP - United Nations Development Programme (Program rozvoje spojených národů). Data o HDI a HDP na této stránce jsou převzata ze zprávy z roku 2005 a jsou za rok 2003.Více informací na: http://cozp.cuni.cz/COZP-39.html.

Indikátory udržitelného rozvoje

Indikátory = ukazatele udržitelného rozvoje jsou nástroje ke sledování toho, nakolik se opravdu blížíme či vzdalujeme udržitelnsoti. K tomu lze využít buď sady dílčích indikátorů pokrývajících různé aspekty udržitelného rozvoje (např. plocha zeleně v obci, vývoj populace typického druhu rotslinby či živočicha, dostupnost sociálních služeb, zaměstnanost, počet místních podniků,…), nebo souhrnné (agregované) indikátory - souhrný pohled na udržitelnost spotřeby nabízí např. indikátor „ekologická stopa“.

Introdukce

Zavedení druhu do nového, jím původně neosídleného území; reintrodukce je znovuzavedení (vysazení) živočicha či rostliny do území, v němž jako druh již lokálně vyhynul (vymizel).