Ekoporadenství: Udržitelný rozvoj, Agenda 21 Ústecký kraj


„Mysli globálně, jednej lokálně“
5. června 1992 se sešly téměř všechny státy světa v Rio de Janeiru, aby se dohodly jak učinit rozvoj udržitelným – ekologicky a sociálně odpovědným. 5. června se od té doby slaví jako Světový den životního prostředí.
Díky Josefu Vavrouškovi, který na tomto Summitu Země zastupoval Československo jako ministr životního prostředí, byl ve stejném roce udržitelný rozvoj zakotven i do naší legislativy – do tehdy zcela nového zákona o životním prostředí.
Závěrečný dokument konference o životním prostředí a rozvoji „Agenda 21“ uvádí, že dvě třetiny toho programu je nezbytné uskutečnit na místní úrovni – proto vyzval ke vzniku Místních Agend 21, které od té doby vznikly v řadě obcí a měst v celém světě včetně České republiky.
Udržitelný rozvoj znamená úsilí o nalezení rovnováhy mezi kvalitou životního prostředí a rozvojem společnosti, je alternativou k tradičnímu chápání „rozvoje“ jako jednostranného kvantitativního hospodářského růstu, který nebere ohled na stav životního prostředí.

Základní pojmy

  
Agenda 21

Agenda 21 je program pro 21. století – jedná se o dokument přijatý 179 státy na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (Summit Země), který se konal v Riu de Janeiru v červnu 1992. Tento dokument byl vyhodnocen po deseti letech (září 2002) na summitu v Johannesburgu (tzv. Rio + 10). Další následná akce se chystá na rok 2012.
Agenda 21 přináší podrobné návrhy týkající se ekolické politiky a rozvojové politiky pro všechny státy, které by se měly vyvarovat zhoršování životního prostředí a postupně zlepšit ochranu životního prostředí a přírody a dosáhnout udržitelného využívání přírodních zdrojů. V souboru asi 40 důležitých témat, které tvoří jednotlivé kapitoly Agendy 21, nalezneme např. tato: „Změna modelů spotřeby“, „Začlenění životního prostředí a rozvoje do rozhodování“, „Ochrana atmosféry“, „Děti a mládež v udržitelném rozvoji“, „Transfer technologií přátelských k životnímu prostředí“, „Spolupráce a budování kapacit“, „Věda pro udržitelný rozvoj“ a „Podpora vzdělávání, veřejné osvěty a výchovy“.

  
Indikátory udržitelného rozvoje

Indikátory = ukazatele udržitelného rozvoje jsou nástroje ke sledování toho, nakolik se opravdu blížíme či vzdalujeme udržitelnsoti. K tomu lze využít buď sady dílčích indikátorů pokrývajících různé aspekty udržitelného rozvoje (např. plocha zeleně v obci, vývoj populace typického druhu rotslinby či živočicha, dostupnost sociálních služeb, zaměstnanost, počet místních podniků,…), nebo souhrnné (agregované) indikátory - souhrný pohled na udržitelnost spotřeby nabízí např. indikátor „ekologická stopa“.

  
Komunitní plánování, účast veřejnosti

Termín komunitní plánování se do značné míry překrývá s termíny zapojování veřejnosti či participace. Za těmito všemi názvy je základní princip - potřeba hodnotit, promýšlet, plánovat a proměňovat podobu komunity v interakci všech jejich členů, ať už se jedná například o systém sociální péče, podobu návsi nebo systém třídění odpadů. Tato potřeba byla „znovuobjevena“ právě v souvislosti s rozvíjením konceptu udržitelného rozvoje. Pro vyvážený rozvoj komunity po ekonomické, ekologické a sociální stránce je třeba zajištění dostatečného množství informací o stavu konkrétní obce či města a účast veřejnosti je nezbytnou součástí jak sběru informací, tak i poskytování zpětné vazby o charakteru rozvoje daného místa. Podíl veřejnosti na spolurozhodování o rozvoji obce posiluje vazbu občanů k obci a zajišťuje dlouhodobou podporu realizované politiky nebo investice či navržené koncepce.

  
Místní agenda 21

Dvě třetiny opatření z programu Agenda 21 je třeba realizovat na úrovni jednotlivých obcí a měst – na místní úrovni – proto se mluví o Místních Agendách 21. V některých zemích takový program funguje ve všech obcích, či jejich valné většině (Švédsku, Velké Británii), v České republice zná tento pojem část obecních a městských samospráv a pár desítek se jich o uplatnění „udržitelného života“ systematicky pokouší. V ČR se jejich rozvoji myšlenek Agendy 21 věnuje Rada vlády pro udržitelný rozvoj, ale i řada neziskových organizací (např. Veronica a jiné ekologické poradny, Národní síť zdravých měst, TIMUR).
Místní agenda 21 je strategický a akční plán rozvoje místa…
…ohleduplný k ekologickým, sociálním a kulturním hodnotám,
… vycházející z místních hodnot a tradic,
… podílející se na řešení globálních ohrožení
… a probíhající za účasti těch, kdo v místě žijí.
Místní Agenda 21 je tedy uplatnění principů udržitelného rozvoje na úrovni obce či města (případně části většího města - např. čtvrti), je to strategický a akční plán rozvoje místa, uspořádaný podle stejných zásad, se kterými souhlasily vlády na konferenci v Rio de Janeiru. Místní Agenda 21 je proces rozvoje místního společenství a využití území. Není to zákon ani vládní nařízení, není povinná.

  
Udržitelná výroba a spotřeba

Nezbytnou podmínkou udržitelného rozvoje je změna vzorců výroby a spotřeby. Udržitelná spotřeba a výroba je „používání služeb a výrobků, které uspokojují základní potřeby společnosti a zlepšují kvalitu života, zároveň však minimalizují spotřebu přírodních zdrojů, používání toxických látek, produkci odpadů a škodlivin v průběhu celého životního cyklu služby nebo výrobků tak, aby nebylo ohroženo uspokojování potřeb budoucích generací.“ (Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby České republiky, Ministerstvo životního prostředí 2005).
Orientaci pro spotřebitele může usnadnit certifikované značení výrobků a nezávislá srovnání a testy.

  
Udržitelný rozvoj

Mezinárodně je udržitelný rozvoj definován od r.1987 jako „rozvoj, který umožňuje uspokojení současných potřeb lidstva bez ohrožení možností budoucích generací uspokojovat i jejich potřeby“ (Naše společná budoucnost, Zpráva Světové komise pro životní prostředí a rozvoj OSN).
Zákon o životním prostředí 117 z r.1992 jej vymezil jako „rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“. Toto vysvětlení je oproti definici komise OSN širší a zdůrazňuje, že rozvoj je udržitelný, když bere ohled nejen na potřeby dnešních i budoucích lidí, ale i na přírodu jako takovou – když neohrožuje biodiverzitu a přírodní společenstva, zachovává udržitelnost života jak člověka, tak ostatních organismů.
V obou definicích se mluví o rovnováze rozvoje společnosti a kvality prostředí. Pokud rozdělíme „rozvoj společnosti“ na hospodářskou a společenskou oblast, můžeme popsat „udržitelný rozvoj“ jako rovnováhu tří oblastí: „životní prostředí“, „společenský život“ a „ekonomika“ se proto často popisují jako tři pilíře udržitelného rozvoje. Tento třípilířový „model“ je nejčastějším vysvětlením udržitelného rozvoje. Samozřejmě že se jedná jenom o zjednodušený model. Všechny pilíře můžeme rozdělit podle většího množství aspektů života, např. příroda, kultura, zdraví, technologie... Pokud si představíme rozmanitost témat a otázek zahrnutých do každé z těchto oblastí, uvědomíme si, že „udržitelný rozvoj“ je vícerozměrný. „Klíčová témata UR zahrnují mimo jiné zmírnění chudoby, občanství, mír, etiku, odpovědnost v místních a globálních souvislostech, demokracii a vládnutí, spravedlnost, bezpečnost, lidská práva, zdraví, rovnost pohlaví, kulturní rozmanitost, rozvoj měst a venkova, ekonomiku, modely výroby a spotřeby, odpovědnost podniků, ochranu životního prostředí, řízení přírodních zdrojů a biologickou a krajinnou rozmanitost“ (Evropská strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj, 2005).

Jednoduše můžeme říct, že udržitelný rozvoj je vyvážený, harmonický, sociálně a ekologicky odpovědný rozvoj. Jedná se o rozvoj odpovědný k lidem (včetně těch, kteří žijí na druhé straně planety, těch, kteří se dosud nenarodili, a těch, kteří nám přenechali důležité hodnoty, jež by se neměly zničit) i k přírodě (vytvářející hodnoty, které nejsme schopni vytvořit a bez kterých by byl život nemožný), přičemž se promýšlí a provádí společně (neplánuje je pouze úředník, politik, developer nebo odborník).

  
Zásady a principy udržitelného rozvoje

Ohled na životní prostředí
Ochrana životního prostředí je neoddělitelnou součástí rozvoje a nelze o ní uvažovat odděleně od něj. Měli bychom spolupracovat, abychom uchovali, ochránili a obnovili zdraví a integritu ekosystémů na Zemi. Udržitelný rozvoj znamená ohleduplné využívání přírodních zdrojů. „Zatížitelnost“ životního prostředí souvisí s omezením lidských činností. V prvé řadě bychom měli zpomalit rychlost spotřeby zdrojů a produkci znečištění.

Zlepšování kvality života
Lidé stojí ve středu zájmu udržitelného rozvoje. Mají nárok na zdravý a produktivní život v harmonii s přírodou. Lidský život nemá jen materiální, ale také sociální, kulturní, morální a intelektuální rozměr.

Globální odpovědnost
Globální partnerství a povědomí o souvislosti mezi globálními a místními záležitostmi a o různých situacích a různé odpovědnosti více a méně rozvinutých zemí je nutným předpokladem udržitelného života.

Ohled na budoucnost
Rozvoj musí probíhat tak, aby se naplňovaly potřeby nejen současných, ale i budoucích generací. Neměli bychom myslet jenom v krátkodobém horizontu, ale měli bychom pomýšlet také na dlouhodobé dopady našich rozhodnutí a našeho chování. Naší morální povinností je zajistit zdravé životní prostředí pro příští generace.

Spravedlivé možnosti
Prosperita, možnosti a odpovědnost by se měly rozdělit mezi jednotlivé státy a mezi různé sociální skupiny včetně žen, mladých lidí, menšin, a to s důrazem na potřeby a práva chudých a znevýhodněných osob, protože chudoba je ohrožujícím faktorem udržitelného rozvoje.

Preventivní přístup, předběžná opatrnost
Za účelem ochrany životního prostředí by se měl všeobecně uplatňovat preventivní přístup. Pokud hrozí vážné nevratné poškození, neúplné vědecké ujištění by se nemělo používat jako důvod pro odklad nákladově efektivních opatření, aby se zabránilo zhoršování životního prostředí. Pokud si nejsme jisti dopady, měli bychom být velmi opatrní a vyvarovat se možných rizik.

Udržitelné modely výroby a spotřeby
Abychom dosáhli udržitelného rozvoje a vyšší kvality života pro všechny lidi, měli bychom omezit a odstranit neudržitelné modely výroby a spotřeby.

„Znečišťovatel platí“, internalizace nákaldů na životní prostředí
Měli bychom podporovat ekonomický systém, který internalizuje náklady na ochranu životního prostředí a tím vede k udržitelnému rozvoji, abychom mohli lépe řešit problémy zhoršování životního prostředí – používat ekonomické nástroje, zohledňovat přístup, podle kterého by měl náklady na znečištění nést znečišťovatel.

Věda a technika mohou pomoci
Měli bychom budovat kapacitu pro udržitelný rozvoj tak, že budeme zlepšovat vědecké porozumění prostřednictvím výměn vědeckých a technologických znalostí, zkvalitňovat rozvoj, přizpůsobivost, rozšíření a transfer nových a inovativních technologií.

Potřeba výchovy, vzdělávání, osvěty a účasti veřejnosti
Základními a nutnými předpoklady udržitelného rozvoje jsou výchova, vzdělávání, osvěta a účast. Problémy se nejlépe řeší, když se na jejich řešení podílejí všichni občané, jichž se týkají. Každý jednotlivec by měl mít náležitý přístup k informacím o životním prostředí a možnost podílet se na rozhodovacích procesech.

Soubor 27 zásad udržitelného rozvoje (včetně těch, které se dotýkají mezinárodní politiky a úlohy států) lze najít v Deklaraci z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji.

Časté dotazy

  

Jednotlivé dílčí kroky k udržitelnosti může činit každý občan, skupina či organizace (např. při nákupech a jiném spotřebitelském či občanském chování), k vzniku celkového místního programu udržitelného rozvoje obce či města – „Místní agendy 21“ - je však třeba najít a získat spojence. Prvním iniciátorem může být např. sdružení občanů, spolek, ale i škola, nezbytná však bude i ochota a zapojení obecních orgánů – zastupitelstva, obecního úřadu. Důležitá je účast různých skupin, resp. všech, kdo mají zájem se zapojit – lepší než pouhé ankety či formální zasedání obecních orgánů jsou osobní plánovací setkání, kde je možno zabývat tím, s čím je kdo v obci spokojen a s čím ne (= silnými a slabými stránkami obce), jakou bychom chtěli mít obec za pár let (= vizí), jakým oblastem života obce bychom se proto měli a chtěli především věnovat (= strategickými oblastmi – např. vzdělávání?, veřejná prostranství a zeleň?, vzhled obce?) a možnými kroky – drobný. Užitečné bývá pozvat si externího „facilitátora“ - člověka, který má s vedením podobných procesů zkušenost a může nám pomoci usnadnit vedení debaty. Vytvoření celkového místního programu vyžaduje obvykle více takových setkání, strukturovaných po společném začátku např. do několika pracovních skupin či tematických kulatých stolů a samozřejmě i čas na zpracování a projednání jejich výsledků. Jde o náročný, ale velmi užitečný proces – každopádně je důležité dobře jej promyslet a získat k jeho vedení co nejvíce informací. Pomoci mohou zkušenosti z jiných míst, kde obdobné procesy úspěšně proběhly. K městům, které se Místní agendě 21 dlouhodobě věnují patří např. Vsetín, Chrudim a Litoměřice.

  

Existuje nástroj, který souhrnně hodnotí udržitelnsot spotřeby jednotlivce, ale i instituce či města. Více naleznete na www.hraozemi.cz a www.ekostopa.cz.

  

Poměrně časté je dnes značení z hlediska dopadů na životní prostředí (ekologicky šetrný výrobek, výrobek ekologického zemědělství – „bio“), ale objevuje se i značení z hlediska celkového udržitelného rozvoje – např. dřeva z lesů s udržitelným způsobem hospodaření (FSC) nebo dalších aspektů, které s udržitelností souvisí (místní výrobky, Fair Trade).

Důležité kontakty

Agenda 21

Základní informace

Agenda 21 úplné znění

Originální znění dokumentu přijatého na Konferenci v Riu de Janeiru 1992.

Ekoporadna.cz

Síť ekologických poraden.

Ekoporadny.cz

Ekoporadenský portál MŽP.

Hra o Zemi

Zde si můžete spočítat svou ekologickou stopu a získat mnoho dalších zajímavých informací.

Konference OSN v Riu de Janeiru 1992 - dokumenty

Úplné znění dokumentů o udržitelném rozvoji přijatých na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru ve dnech 3.–14. června 1992 včetně závěrečného prohlášení.

Ministerstvo životního prostředí

Odkaz na stránky Ministerstva životního prostředí.

STEP

Síť ekologických poraden

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj

Oficiální informační a metodické stránky Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství pro environmentální vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj.

RNDr. Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy SEVER

Informační zdroje:

www.vur.cz

www.hraozemi.cz