Ekoporadenství: Ochrana zvířat Ústecký kraj


In hac habitasse platea dictumst. Vivamus pretium tempus velit vitae laoreet. Pellentesque ullamcorper convallis dui. Aenean quis quam arcu, ut consectetur ante. Mauris ut arcu enim. Nulla dui enim, dapibus eu molestie eu, volutpat sit amet lorem. Suspendisse nibh elit, pretium in bibendum a, ultrices sed nibh. Sed purus diam, commodo ac dictum quis, porttitor vel nibh. Praesent auctor neque aliquam mauris auctor imperdiet elementum sapien faucibus. Curabitur urna metus, lacinia sed iaculis sed, tempor eu est. Sed mattis magna vel ipsum volutpat pulvinar. In placerat purus ac neque faucibus vel tristique leo lacinia.

Základní pojmy

Obsah této sekce se připravuje.

Obsah této sekce se připravuje.

Časté dotazy

  

Vezměte papírovou krabici, dejte do ní kus zmuchlaného toaletního papíru a netopýra nejlépe s pomocí hadru odchytněte a vložte do krabice. Netopýra chytnete tak, že přes něj lehce přehodíte hadr (i přes hlavu) a jemně ho uchopíte i s hadrem a vložíte do krabice. Do krabice mu dejte také malinkou mističku s vodou, např. víčko od pet lahve. Pokud ho do 24 hodin dopravíte do stanice, tak potravu nepotřebuje. Krabici přiklopte víkem, aby nezůstala žádná štěrbina (netopýr se protáhne škvírou užší než 1 cm, proto je lepší ji zcela zalepit izolepou) a nechat jen malé otvory na dýchání. Zásadně nedáváme netopýra do klece či krabiček s pletivem, kde by si mohl nevyléčitelně poranit křídla. Volejte nejbližší záchrannou stanici nebo SOS netopýří linku 731 523 599.
Pokud si netroufnete odchytit netopýra sami, volejte ihned. Odchyty provádí také policie.
Na netopýra sahejte výhradně přes hadr nebo v kožené rukavici.
Krabici s poraněným živočichem umístěte na klidné místo do pokojové teploty a snažte se co nejrychleji kontaktovat záchrannou stanici. Další péče a léčení volně žijících živočichů patří totiž již do rukou odborníků, nesprávným zacházením by jste mohli i v dobré víře nadělat více škody než užitku.

  

Jediný, kdo je oprávněn řešit týrání zvířat je místně příslušná okresní veterinární správa, proto by se lidé měli obracet na tento státní orgán. Protože je nutné uvést konkrétní adresu místa, kde by mělo docházet k týrání i další bližší podrobnosti, je důležité aby oznámení provedla přímo osoba, která podezření na týrání zvířat zaznamenala a nikoli ten, kdo se o celé záležitosti někde jenom doslechl.

  

Nejprve je třeba zjistit, zda tento živočich vaši pomoc opravdu potřebuje. Mnohdy to totiž vůbec nemusí být pravda. Každopádně pokud si nejste jisti kontaktujete před jakoukoli akcí nejprve nejbližší záchrannou stanici:

Dospělci – kdy potřebuje zvíře pomoci?
• je-li zraněné nebo nemocné (krvácí, třese se, zvrací, má průjem, je apatické a nevšímá si okolí nebo se nepřirozeně pohybuje)
• je-li podchlazené nebo promoklé bylo-li napadeno psem či kočkou
• je-li silně napadeno parazity
• pokud vniklo do uzavřeného prostoru, výkopu, bazénu,… a nemůže najít cestu ven
• je - li znečištěné ropnými produkty, nebo má - li na sobě či v sobě zachycené cizí těleso (rybářský háček, provázek,broky,…)

Mláďata – kdy potřebují pomoc?
• za stejných okolností jako dospělí ptáci + další okolnosti uvedené níže
• je-li v bezprostředním nebezpečí (auta, psi a kočky, malé děti, chodník, atd.)
• je-li neopeřené ptačí mládě (holátko) mimo hnízdo
• je li mimo hnízdo mládě rorýse
• jedná-li se o mládě poštolky či kavky nalezené mimo hnízdo v příliš rušné části města (např. na ulici kde nejsou žádné stromy a kterou obklopují jen vysoké budovy – dospělí ptáci se k němu bojí přiletět)

Ježci – kdy potřebují pomoc?
• Je-li zraněn nebo nemocný. Zraněný či nemocný ježek se obtížně pohybuje, je malátný, při dotyku rukou nenaježí bodliny, nestočí se do klubíčka.
• Je-li ježek aktivní během dne, znamená to, že je nemocný nebo zraněný, vyhládlý nebo slepý (a tudíž není schopen rozlišit den a noc), nebo nemá vhodný úkryt.
• Je-li nalezen venku během zimy. Nepříznivé zimní období přežívají ježci v zimním spánku – hibernaci. Pokud je ježek aktivní během zimy, došly mu nejspíš energetické zásoby nutné pro hibernaci.
• Je-li zachycen v síti či lapen v jiné pasti. Ježek se může zamotat do různých typů sítí, může se zachytit v plotě či spadnout do jímky, kanálu, zahradního jezírka či bazénu.
• Má-li na podzim nízkou hmotnost. Záleží však na nadmořské výšce, aktuálním průběhu počasí i množství vhodných zimovišť (více informací v ježčím kalendáři nebo v části věnované přímo problematice záchrany ježků přes zimu níže)
• Jedná-li se o osiřelé mládě. Může se stát, že ježčí miminka osiří, když jejich matka zahyne. Tato mláďata o hmotnosti 30 – 50 g potřebují okamžitou pomoc. Je však třeba důkladně prověřit, že mláďata jsou opravdu osiřelá. Ježčí samice svá mláďata často opouští i na delší dobu, když se vydává hledat potravu. Je třeba vyčkat minimálně 3 hodiny, než se mláďata odeberou.

  

Domácí zvířata jsou z hlediska zákona posuzování jako věc. Navzdory tomu, že jde o živá zvířata, je nutno mít tento fakt vždy na zřeteli, protože je v podobných případech dosti důležitý. V případě, že jde o zvířata prokazatelně uniklá ze zajetí (pes, kočka, papoušek, pštros, lama, králík), jedná se podle zákona o věc nalezenou a u ní je předpoklad, že vždy někomu patří. Z toho důvodu je proto NUTNĚ NEJPRVE ZJISTIT na území kterého katastru se zvíře našlo a následně kontaktovat starostu (v případě, že je to na území obce, která má městskou polici pak ji, neboť má obvykle od starosty pravomoc tyto případy řešit). Pouze starosta (či zmíněná městská policie) má ze zákona pravomoc tyto případy řešit. To pochopitelně neznamená, že nemůžete sami zvířeti nějak pomoci, nebo alespoň pomoci starostovi či policii případ nějakým vhodným způsobem řešit. Než ale začnete cokoli konat mělo by to být vždy nejprve po dohodě s nimi! V opačném případě se to může zvířeti anebo dokonce i někdy jeho zachránci vymstít (např. když je zvíře poraněné a potřebuje pomoc veterináře, nebo když se jedná o živočicha vyžadující speciální péči – např. pštros). Pokud by jste se rozhodli zvíře rychle připravit k veterináři a ono vám cestou uhyne, může se s vámi následně jeho majitel soudit o náhradu škody z neoprávněného jednání, kdy jste neodbornou manipulací způsobili jeho smrt. Pokud ho však již odvezete po souhlasu starosty, jste alespoň podle zákona z obliga. Navíc se mnohdy může celá záležitost řešit i rychleji (starosta sežene majitele zvířete, případně zjedná přímo výjezd veterinárního lékaře na místo apod.).

Pro úplnost dodáváme aktuální přepis z Občanského zákoníku, ve kterém je tato problematika ošetřena:
§ 135 Občanského zákoníku
(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.
(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.
(3) Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle odstavce 1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.
(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní předpis2d) jinak.

  

Většinu živočichů, kteří potřebují pomoci, je potřeba co nejrychleji odchytit (nezapomínejme, že by tak mělo být až po kontaktu se záchrannou stanici, abychom vyloučili případy, kdy zvíře pomoc nepotřebuje). Pokud někdy není odchyt proveden včas, pacient se může přemístit jinam a není možné mu pak již pomoci.
K odchytu ptáků je nejosvědčenějším způsobem odchyt do rukou (u dravců, sov a krkavcovitých ptáků raději použijte při odchytu rukavice, či alespoň nějakou část oděvu jako je bunda, mikina či svetr). Při manipulaci s ptáky mající delší zobák, jako jsou zejména čápi a volavky, držte takového pacienta v dostatečné vzdálenosti od vašich očí, neboť by vám je mohl vážně poranit. Dalším dosti nejnebezpečnějším ptákem je kromě dravců , sov a brodivých také kormorán. Naopak labutě se chytají celkem dobře a příliš nebezpečné nejsou (pozor je třeba dávat na hlavu před údery křídel).

A co dál?
Pokud se vám odchyt podaří, pacienta alespoň zběžně prohlédněte. Při silném krvácení je vhodné zastříkání či zatření rány tekutým obvazem (nejlépe akutol ve spreji). Otevřené zlomeniny je dobré vrátit přirozené polohy a pokud je to možné tak v této poloze alespoň trochu zafixovat. Následně umístíme pacienta do dostatečně prostorné papírové krabice (ani velká, ani malá), nejlépe vystlané starými novinami, bavlněným hadříkem či senem. Důležité je následně zajistit teplo a ticho.

Tekutiny a potrava
Do krabice můžete umístit i mělkou misku s vodou, případně i potravu. Brodivým (např. čáp), datlovitým, dravcům a sovám můžete nabídnout libové maso (ne vepřové). Hrabavým (např. koroptev), vrubozobým (např. kachna, labuť), měkkozobým (např. holub) je vhodné nasypat zrní (nejlépe pšenici), eventuelně alespoň nadrobit housku. Jestliže je pacientem drobný pěvec, tak je rozhodující zjistit, jaký má zobák. Tenký zobák, který vypadá jako malá pinzeta, mají ptáci hmyzožraví (např. červenka, rehek). Ti jsou schopní svévolně pozřít pouze hmyz, který by měl být nejlépe živý a pohyblivý. Optimální je krmný hmyz (mouční červi, cvrčci), který je možno zakoupit v chovatelských potřebách. Často předkládané žížaly jsou schopni přijímat pouze drozdi a kosy. Jestliže je zobák tlustší, při pohledu z profilu nápadně kuželovitý, jedná se o zrnožravého ptáka (např. vrabec, pěnkava). Těm můžete nabídnout nejlépe směs zrní pro papoušky, nebo pro zimní přikrmování ptáků, postačí však i samotná slunečnice nebo pšenice.
Ježkům předkládáme psí nebo kočičí konzervy a namočené granule, syrové i vařené maso, vajíčko, lipánek, tvaroh případně piškoty (nesmí ale kravské mléko). Stejně můžeme krmit i všechny naše šelmy. Krmení netopýrů je práce spíše pro odborníky (alespoň z počátku se musí po „rozehřátí“ krmit vymačkávaným obsahem krmných červů), zajícům a sprárkaté zvěři předkládáme seno.

Většina živočichů je však obvykle po odchytu v tak velkém stresu, že potravu a někdy i vodu vůbec nepřijímá. Musí být proto nakrmena uměle, což je ovšem již opět práce pro odborníky ze záchranných stanic.

  

Mláďata pěvců jsou načepýřené kuličky, mnohdy se zbytky prachového peří s krátkými ocásky a s nápadnými žlutými koutky zobáku. Většinou nelétají vůbec, nebo jen na krátké vzdálenosti.

Mláďata dravců a sov mají hákovitě zahnutý zobák, mnohdy zatím jen prachové peří, „dospělácká“ obrysová pera bývají alespoň částečně skryta do drolících se kožních pouzder (tzv. toulce).
Specifická jsou mláďata rorýsů. Jedná se o černě zbarvené ptáky s bílým hrdlem. Jsou zhruba velikosti vrabce, mají delší křídla a nápadně krátké nožičky zakončené poměrně silnými drápy. Zobák je zřetelně široký, hákovitě zahnutý (připomíná zobák dravce).
Holubi a hrdličky mají charakteristický, měkký – jakoby gumový zobák. Nejprve jsou téměř holí, peří mají jen v kožních piscích a ve zvláštně „vlasovité“ formě (žluté „chlupy“ dlouhé až 2 cm). Později se opeřují a začínají se podobat rodičům.
Ostatní ptačí mláďata buď připomínají kuřata či kachňata (lysky, chřástali, rackové, bažanti, bahňáci, …), nebo se alespoň vzdáleně podobají rodičům (čápi, šplhavci, ledňáčci,..).

  

Ptáčat nalezených na místech, kde jim nehrozí žádné vážné ohrožení (les, zahrada, okraj pole, koruna stromu, hromada dřeva), si není třeba všímat (s výjimkou rorýsů a ptačích holátek). Pokud chcete přece jen mít jistotu, ukryjte se co nejdále (min.10m) od ptáčete avšak tak, aby jste na něj ještě viděli a vyčkejte, zda ho rodiče opravdu krmí. Mláďata pěvců bývají v závislosti na počasí a denní době krmena v pravidelných intervalech (cca po 15 – 45 minutách). Za prudkých lijáků či odpoledního veder mohou však být intervaly daleko delší. Mláďata dravců jsou krmena ještě v delších intervalech, sovy navíc krmí hlavně přes noc a zdržují ještě asi 4 – 6 týdnů po vylétnutí z hnízda na větvích kolem hnízda a pískáním se dožadují potravy od rodičů. Poštolky zase posedávají několik dní na římsách, parapetech a balkónech domů, než se odhodlají létat. Pokud máte podezření, že se skutečně jedná o sirotky, je lepší kontaktovat nejbližší záchrannou stanici. Při nálezu mláděte rorýse mimo hnízdiště (hnízdí v různých škvírách výškových budov) rovněž volejte záchrannou stanici.

  

Ptačí mláďata lidskou pomoc potřebují pouze tehdy, ocitnou-li se na rušné komunikaci nebo ohrožuje-li jejich život pes, kočka nebo malé děti. Takové mládě je vhodné opatrně odchytit do ruky a usadit na bezpečnější stanoviště poblíž místa nálezu. S mláďaty ptáků na rozdíl od mláďat savců může člověk manipulovat, riziko, že je rodiče opustí, v těchto případech nehrozí. Nejlépe je posadit ptáče na větev stromu, sloupek od plotu, hromadu dřeva, stříšku dřevníku a to tak, aby u něho mohli rodiče pohodlně přistát. Na místo, kam ptáče umístíte, by nemělo příliš pražit slunce či příliš foukat vítr. První pokusy o létání jsou neobratné i u dravců a sov a tak může mládě skončit na zemi. Mládě sovy (s výjimkou výra, který hnízdí na zemi) je dobré vysadit na nejbližší vhodný strom do výšky alespoň 2 m, nejlépe na větev těsně ke kmeni stromu, mládě poštolky by mělo být vysazeno na střechu domu či na balkon alespoň ve 2. patře, možné je ale využít i strom. Ostatní dravce s výjimkou motáků, kteří hnízdí na zemi, také vysazujeme na stromy.
Mláďata pěvců, holubů a hrdliček bychom neměli umisťovat dále než 15 m od místa nálezu, mláďata dravců a sov můžeme umístit i do vzdálenosti 35 m.
Mláďata nekrmivých ptáků (kuře bažanta, koroptve nebo křepelky, kachně, house,mládě labutě, čejky, kulíka, …) nebývá obvykle osamocené. Ptačí rodiče s nimi i v nebezpečí zůstávají (platí zejména pro labutě a krotší divoké kachny), ale při náhlém vyrušení člověkem však obvykle uletí (bažant, koroptev, husa,…), nebo předstírají zranění (kulík, sluka,…), aby tím odlákali predátory i člověka pryč od mláďat. Zdánlivě zraněný dospělec proto nemusí být důvodem k záchraně mláděte! Když nebezpečí pomine, tak se pro svá mláďata rodiče zase vrací. Ta se při vyplašení rodičů hbitě ukrývají v trávě, kde znehybní, aby byla co nejméně nápadná - dají se pak lehce přehlédnout a nechtěně zašlápnout). Při zjišťování, zda je či není mládě nekrmivého ptáka opuštěné, je tak třeba dobře zvážit všechny okolnosti.

  

Neodebíráme z přírody mláďata zajíců, srnčí, jelení, dančí a mufloní zvěře, pokud nejsou prokazatelně osiřelá, zraněná nebo uvízlá (např. pobíhají, pískají a hledají svoji matku).
Řada případů je dosti specifická a nelze rozhodnout dle výše uvedených pravidel, alespoň ty nejčastější z nich naleznete v textu níže.

Zajíčci
Mláďata zajíců se rodí už v březnu. Rodí se plně vyvinutá, vidí, slyší a mají zoubky. Samice je krmí pouze jednou denně. Mládě zajíce prvních 10 dní nevydává pach, sedí na místě a nereaguje na okolí, což je pro něj nejlepší ochrana před predátory.
Pokud naleznete zajíčka, který není zraněný a tiše sedí na místě, nechte jej být a co nejrychleji od něj odejděte. V žádném případě se ho zbytečně nedotýkejte, zajíci mají dobrý čich a jeho matka by ho už nemusela přijmout. Pokud však přesto k nějakému kontaktu již došlo, nemusí být vše ztraceno a savčí mládě může být za určitých okolností navráceno rodičům. Pokud je mládě na nebezpečném místě, například na kraji silnice, můžete jej přenést na prkénku nebo na lopatce (ne v ruce!) na bezpečnější místo, ne však dál než 10 m, aby jej jeho matka nalezla.
Srnčata
Také srnky nechávají svá mláďata prvních 7 – 10 dní po porodu o samotě a přicházejí je kojit pouze jednou za několik hodin. Mimo tuto dobu leží srnčata tiše v trávě a nijak nereagují na okolí. Nevydávají žádný pach a jejich zbarvení jim umožňuje dokonale splynout s okolím. To je pro ně nejlepší ochrana před nepřáteli, neboť neumějí ještě utíkat.
Naleznete-li tedy srnče, které tiše leží v trávě a není zjevně zraněné, nedotýkejte se ho (matka by ho opustila) a co nejrychleji od něj odejděte. Pokud však přesto k nějakému kontaktu již došlo, nemusí být vše ztraceno a savčí mládě může být za určitých okolností navráceno rodičům. Jeho matka je nejspíš někde poblíž a se strachem vás pozoruje. Opuštěné srnče se pozná podle toho, že zmateně pobíhá a hlasitě píská.
Veverky, ježci a kuny
Veverky, ježci a kuny rodí a vychovávají svá mláďata v hnízdě. Pokud jsou nalezena malá, ještě nevidomá mláďata ježků, kun nebo veverek mimo hnízdo, potřebují lidskou pomoc. Jejich hnízdo bylo pravděpodobně zničeno. U veverek se také někdy stává, že mládě upadne matce, když jej stěhuje do jiného hnízda (veverky občas stěhují svá mláďata do jiného hnízda, aby se vyhnuly blechám).
Pokud na zahradě či v lese naleznete hnízdo s mláďaty ježků nebo kun, nedotýkejte se jich a hnízdo co nejrychleji opusťte. Pokud však přesto k nějakému kontaktu již došlo, nemusí být vše ztraceno a savčí mládě může být za určitých okolností navráceno rodičům. Přestože u mláďat není jejich matka, určitě je nablízku a k mláďatům se po vašem odchodu vrátí.
Mláďata veverek, kun a ježků potřebují pomoc pouze tehdy, pokud bylo jejich hnízdo zničeno, pokud jsou zraněná nebo pokud jejich matka uhynula. Opuštěné mládě ježka, kuny nebo veverky se pozná podle toho, že píská nebo vřeští a leze mimo hnízdo.
Netopýři
Vypadlé mládě netopýra je možné vrátit zpět pouze za předpokladu, že bezpečně víme odkud přesně vypadlo. Manipulace s ním netopýrům až zase tak zásadně nevadí, dorozumívají se hlavně hlasem. K zimování potřebují úkryty se stálou teplotou, která se pohybuje podle druhu v rozmezí od 2-10°C, a s vysokou relativní vlhkostí. V rozmezí těchto teplot mají netopýři vhodné podmínky pro zimní spánek (hibernaci), při kterém maximálně zpomalí svůj metabolismus a v hlubokém spánku přečkají období bez zdroje potravy. Pokud teplota v úkrytu stoupne v důsledku velkého venkovního oteplení nebo proudem teplého vzduchu z větraných vytopených místností, musí netopýři zaměnit úkryt za chladnější, aby mohli pokračovat v zimním spánku. Podobně v okamžiku, kdy by netopýr v úkrytu zmrznul, zafungují mechanismy, které ho probudí a netopýr přeletí do teplejšího zimoviště.
Když je zima příliš tvrdá, tak mohou někteří netopýři zjistit, že si vybrali ke svému zimnímu spánku nevhodné místo.Zoufale hledají vhodnější zimní úkryt a často se stane, že teplý vzduch proudící otevřenou ventilačkou je vláká do pasti – vlétnou do bytu a nemohou nalézt cestu ven. Takové netopýry je třeba co nejdříve předat odborníkům ze záchranných stanic. V žádném případě není možné je vypustit ven pokud dlouhodobě mrzne. Jako hmyzožravci nemají venku žádnou potravu a i když odlétnou, svoje energetické zásoby rychle spotřebují a hynou vysílením. Velmi často jde o netopýry pestré, které mají černý čenich a uši, hnědý kožíšek se stříbřitý melírem a při manipulaci obvykle hlasitě vřeští (jedná se o obranu, snaží se vypadat hrozivě), nebo o netopýry rezavé, kteří jsou velcí cca 6 cm a kožíšek mají jednobarevně hnědorezavý.
Mláďata ptáků
Ptačí mláďata (s výjimkou mláďat rorýsů) nejsou navzdory obecně vžité představě v drtivé většině případů ani vypadlá, ani opuštěná! Proto se je rozhodně nesnažte “zachraňovat” dříve, než se o tom poradíte se zkušeným ornitologem nebo s pracovníkem záchranné stanice.
Pozor ne všechna ptačí hnízda jsou umístěná na stromě, řada druhů hnízdí i jinde a hnízdo na zemi či ve křoví nemusí být automaticky hnízdo shozené větrem a tím i opuštěné! Mláďata zpěvných ptáků (kosi, drozdi, sýkory apod.) po vylétnutí z hnízda neumějí létat a trvá jim několik dní, než se to naučí. Do hnízda se zpět už obvykle nevrací. Proto posedávají na zemi či v keřích, kde je jejich rodiče pravidelně krmí. Přestože se může zdát, že je mládě opuštěné, jeho rodiče jsou většinou nedaleko a pravidelně svého potomka krmí.

Důležité kontakty

Česká inspekce životního prostředí

ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí.

Český svaz ochránců přírody

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je občanské sdružení, jehož členy spojuje aktivní zájem o ochranu přírody a životního prostředí. Jeho posláním je ochrana a obnova přírody, krajiny a životního prostředí, ekologická výchova a podpora trvale udržitelného života.

Ekoporadna.cz

Síť ekologických poraden.

Ekoporadny.cz

Ekoporadenský portál MŽP.

Ministerstvo životního prostředí

Odkaz na stránky Ministerstva životního prostředí.

Netopýří linka

Telefon: 731 523 599

STEP

Síť ekologických poraden

David Číp, ZO ČSOP Jaro Jaroměř