Co učinit do doby než bude pacient (živočich) dopraven na záchrannou stanici?

Většinu živočichů, kteří potřebují pomoci, je potřeba co nejrychleji odchytit (nezapomínejme, že by tak mělo být až po kontaktu se záchrannou stanici, abychom vyloučili případy, kdy zvíře pomoc nepotřebuje). Pokud někdy není odchyt proveden včas, pacient se může přemístit jinam a není možné mu pak již pomoci.
K odchytu ptáků je nejosvědčenějším způsobem odchyt do rukou (u dravců, sov a krkavcovitých ptáků raději použijte při odchytu rukavice, či alespoň nějakou část oděvu jako je bunda, mikina či svetr). Při manipulaci s ptáky mající delší zobák, jako jsou zejména čápi a volavky, držte takového pacienta v dostatečné vzdálenosti od vašich očí, neboť by vám je mohl vážně poranit. Dalším dosti nejnebezpečnějším ptákem je kromě dravců , sov a brodivých také kormorán. Naopak labutě se chytají celkem dobře a příliš nebezpečné nejsou (pozor je třeba dávat na hlavu před údery křídel).

A co dál?
Pokud se vám odchyt podaří, pacienta alespoň zběžně prohlédněte. Při silném krvácení je vhodné zastříkání či zatření rány tekutým obvazem (nejlépe akutol ve spreji). Otevřené zlomeniny je dobré vrátit přirozené polohy a pokud je to možné tak v této poloze alespoň trochu zafixovat. Následně umístíme pacienta do dostatečně prostorné papírové krabice (ani velká, ani malá), nejlépe vystlané starými novinami, bavlněným hadříkem či senem. Důležité je následně zajistit teplo a ticho.

Tekutiny a potrava
Do krabice můžete umístit i mělkou misku s vodou, případně i potravu. Brodivým (např. čáp), datlovitým, dravcům a sovám můžete nabídnout libové maso (ne vepřové). Hrabavým (např. koroptev), vrubozobým (např. kachna, labuť), měkkozobým (např. holub) je vhodné nasypat zrní (nejlépe pšenici), eventuelně alespoň nadrobit housku. Jestliže je pacientem drobný pěvec, tak je rozhodující zjistit, jaký má zobák. Tenký zobák, který vypadá jako malá pinzeta, mají ptáci hmyzožraví (např. červenka, rehek). Ti jsou schopní svévolně pozřít pouze hmyz, který by měl být nejlépe živý a pohyblivý. Optimální je krmný hmyz (mouční červi, cvrčci), který je možno zakoupit v chovatelských potřebách. Často předkládané žížaly jsou schopni přijímat pouze drozdi a kosy. Jestliže je zobák tlustší, při pohledu z profilu nápadně kuželovitý, jedná se o zrnožravého ptáka (např. vrabec, pěnkava). Těm můžete nabídnout nejlépe směs zrní pro papoušky, nebo pro zimní přikrmování ptáků, postačí však i samotná slunečnice nebo pšenice.
Ježkům předkládáme psí nebo kočičí konzervy a namočené granule, syrové i vařené maso, vajíčko, lipánek, tvaroh případně piškoty (nesmí ale kravské mléko). Stejně můžeme krmit i všechny naše šelmy. Krmení netopýrů je práce spíše pro odborníky (alespoň z počátku se musí po „rozehřátí“ krmit vymačkávaným obsahem krmných červů), zajícům a sprárkaté zvěři předkládáme seno.

Většina živočichů je však obvykle po odchytu v tak velkém stresu, že potravu a někdy i vodu vůbec nepřijímá. Musí být proto nakrmena uměle, což je ovšem již opět práce pro odborníky ze záchranných stanic.