Ekoslovník | Z

a | b | c | č | d | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | m | n | o | p | r | s | t | u | v | x | z | ž

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění

V rámci zákona rozlišujeme obecnou ochranu územní a druhů a zvláštní ochranu územní a druhů. Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zvláštní ochrana přírody a krajiny představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území, jako významného nástroje ochrany území. Jsou jimi:
národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Cílem ochrany bývá nejčastěji udržení nebo zlepšení dochovaného stavu území nebo ponechání území, či jeho části, samovolnému vývoji.

Zásady a principy udržitelného rozvoje

Ohled na životní prostředí
Ochrana životního prostředí je neoddělitelnou součástí rozvoje a nelze o ní uvažovat odděleně od něj. Měli bychom spolupracovat, abychom uchovali, ochránili a obnovili zdraví a integritu ekosystémů na Zemi. Udržitelný rozvoj znamená ohleduplné využívání přírodních zdrojů. „Zatížitelnost“ životního prostředí souvisí s omezením lidských činností. V prvé řadě bychom měli zpomalit rychlost spotřeby zdrojů a produkci znečištění.

Zlepšování kvality života
Lidé stojí ve středu zájmu udržitelného rozvoje. Mají nárok na zdravý a produktivní život v harmonii s přírodou. Lidský život nemá jen materiální, ale také sociální, kulturní, morální a intelektuální rozměr.

Globální odpovědnost
Globální partnerství a povědomí o souvislosti mezi globálními a místními záležitostmi a o různých situacích a různé odpovědnosti více a méně rozvinutých zemí je nutným předpokladem udržitelného života.

Ohled na budoucnost
Rozvoj musí probíhat tak, aby se naplňovaly potřeby nejen současných, ale i budoucích generací. Neměli bychom myslet jenom v krátkodobém horizontu, ale měli bychom pomýšlet také na dlouhodobé dopady našich rozhodnutí a našeho chování. Naší morální povinností je zajistit zdravé životní prostředí pro příští generace.

Spravedlivé možnosti
Prosperita, možnosti a odpovědnost by se měly rozdělit mezi jednotlivé státy a mezi různé sociální skupiny včetně žen, mladých lidí, menšin, a to s důrazem na potřeby a práva chudých a znevýhodněných osob, protože chudoba je ohrožujícím faktorem udržitelného rozvoje.

Preventivní přístup, předběžná opatrnost
Za účelem ochrany životního prostředí by se měl všeobecně uplatňovat preventivní přístup. Pokud hrozí vážné nevratné poškození, neúplné vědecké ujištění by se nemělo používat jako důvod pro odklad nákladově efektivních opatření, aby se zabránilo zhoršování životního prostředí. Pokud si nejsme jisti dopady, měli bychom být velmi opatrní a vyvarovat se možných rizik.

Udržitelné modely výroby a spotřeby
Abychom dosáhli udržitelného rozvoje a vyšší kvality života pro všechny lidi, měli bychom omezit a odstranit neudržitelné modely výroby a spotřeby.

„Znečišťovatel platí“, internalizace nákaldů na životní prostředí
Měli bychom podporovat ekonomický systém, který internalizuje náklady na ochranu životního prostředí a tím vede k udržitelnému rozvoji, abychom mohli lépe řešit problémy zhoršování životního prostředí – používat ekonomické nástroje, zohledňovat přístup, podle kterého by měl náklady na znečištění nést znečišťovatel.

Věda a technika mohou pomoci
Měli bychom budovat kapacitu pro udržitelný rozvoj tak, že budeme zlepšovat vědecké porozumění prostřednictvím výměn vědeckých a technologických znalostí, zkvalitňovat rozvoj, přizpůsobivost, rozšíření a transfer nových a inovativních technologií.

Potřeba výchovy, vzdělávání, osvěty a účasti veřejnosti
Základními a nutnými předpoklady udržitelného rozvoje jsou výchova, vzdělávání, osvěta a účast. Problémy se nejlépe řeší, když se na jejich řešení podílejí všichni občané, jichž se týkají. Každý jednotlivec by měl mít náležitý přístup k informacím o životním prostředí a možnost podílet se na rozhodovacích procesech.

Soubor 27 zásad udržitelného rozvoje (včetně těch, které se dotýkají mezinárodní politiky a úlohy států) lze najít v Deklaraci z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji.

Zátěž

Určitá míra znečištění životního prostředí.

Zdroj na biomasu

Výhradně hlavní lokální zdroj napojený na otopnou soustavu objektu, který využívá pouze energii biomasy a zajišťuje dodávku tepla pro vytápění obytného domu a případně i přípravu teplé vody.

Zdroj znečištění ovzduší

Jsou faktory na určitém místě, které způsobují uvolňování znečišťujících látek do ovzduší.

Zelené nakupování

Zelené nakupování je takový způsob nákupu či zásobování, při kterém je brán ohled na dopad používání vybraného zboží a služeb na životní prostředí. Přednostně až výlučně jsou vybírány produkty, jejichž negativní dopad na životní prostředí je co nejnižší. Kritéria, která se při tom berou v úvahu, jsou například recyklovatelnost, biologická rozložitelnost, materiální a energetická náročnost výroby, zdravotní závadnost, transportní vzdálenost od výrobce ke spotřebiteli a podobně.
Následování tohoto principu nejen že šetří životní prostředí, ale má i další důležité role: pozitivně ovlivňuje své okolí – občany, návštěvníky, firmy a zároveň může svou poptávkou zvýšit dostupnost výrobků příznivějších pro životní prostředí na trhu. Může také znamenat úspory nákladů.

Zelené úřadování

Je zkrácený název pro environmentální příznivé chování institucí financovaných z veřejných prostředků. Zahrnuje jak systémová opatření zaměřená na provoz a chování, tak i na nakupování.

Oblasti:
1. Kancelářské potřeby
2. Zařízení interiéru organizace
3. Úklid a čištění
4. Hospodaření s vodou
5. Odpady
6. Spotřeba energií
7. Kancelářská technika
8. Stravování, Občerstvení
9. Výstupní materiály (propagační materiály a letáky)
10. Veřejné zakázky
Více naleznete na: www.zeleneuradovani.cz

Znečišťování ovzduší

Vnášení znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené jako v jednotkách hmotnosti za jednotku času.

Znečišťování životního prostředí

V užším pojetí jde o znehodnocování prostředí z hlediska lidských potřeb, kromě méně častých přirozených vlivů (povodně aj.) vyvolané hlavně neuváženým, ale často i vědomým vypouštěním (emisemi) škodlivin všech skupenství do půdy, vod a ovzduší (v obecném smyslu jde o znečišťování prostředí všech organismů, což zasahuje také do oblasti ochrany přírody).

Znečišťující látka

Jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo nebo nepřímo škodlivý vliv na život, životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek.

Zoocenóza

Soubor všech živočichů v ekosystému, živočišné společenstvo.

Zoogeografie

Nauka o rozšíření živočichů a jejich společenstev na Zemi.

Zvláště chráněná území

Zvláštní rybochovné zařízení

Sádky, rybí líhně, příkopové rybníčky, jiné vodní nádrže nebo chovná zařízení.