Ekoslovník | E Královehradecký kraj

a | b | c | č | d | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | m | n | o | p | r | s | t | u | v | x | z | ž

EIA

Proces EIA (zkratka za Environmental Impact Assessment) zkoumá konkrétní projekty a záměry z hledisek vlivu na ekosystémy, vlivu na antropogenní systémy, vlivu na obyvatelstvo, velkoplošných zásahů do krajiny a vlivů na další složky životního prostředí.

Ekoagroturistika

Specifickým druhem venkovské turistiky je ekoagroturistika. Je to forma venkovské turistiky, kterou provozuje farmář jež vlastní certifikát ekologického zemědělství. Tato aktivita mu často slouží jako vedlejší finanční zdroj k udržení nebo rozšíření jeho pracovní činnosti. Mezi lákadla ekoagroturistiky patří možnost práce na farmě, zahradě či v sadu, vyjížďky na koních, ochutnávky domácí kuchyně, zážitek z lidové architektury, zachovalé přírody či folklóru, rybaření, cyklovýlety, pohoda a klid.

Ekologická rezerva

Přebytek ekologicky produktivní plochy ve srovnání s ekostopou státu. Státy, které mají ekologickou stopu menší než je jejich místě dostupná biologická kapacita, disponují ekologickou rezervou - rozdílem mezi kapacitou a ekostopou. V dnešním globalizovaném světě je tato rezerva často využívána dalšími státy - díky exportu produkce. Viz též Ekologický deficit.

Ekologická stabilita

Schopnost ekosystému přetrvávat i za působené rušivého vlivu a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušování zvenčí (opakem ekolobické stability je ekologická labilita).

Ekologická výchova

Viz ekologické/environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO).

Ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti. Tak umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Rozvíjí se již několik desetiletí a od r. 1994 je součástí zemědělské politiky EU

V České republice hlavní normou, která definuje ekologické zemědělství a stanovuje kriteria pro označení produktů jako produkt ekologického zemědělství s logem BIO je jednak ZÁKON č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který odpovídá mezinárodnímu standartu IFOAM (International federation of organic agriculture movements) a Nařízení Rady 2092/91 o ekologickém zemědělství, které je závazné pro všechny členské země EU.

Ekologické/environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO)

Vzdělávací a výchovný systém, pěstující a rozvíjející vztahy člověka k přírodě a životnímu prostředí a vštěpující mu vhodné přístupy k jeho ochraně; součástí je obvykle úžeji chápaná ekologická výchova, která vede k odpovědnému jednání vůči přírodě i lidem a k udržitelnějšímu způsobu obývání světa; zahrnuje vzdělávání v nauce ekologii a pěstování lidských pocitů a vnitřních vazeb k přírodě a okolnímu světu (někdy jsou oba pojmy chápány jako rovnocenné).

Ekologický

Související s ekologií jako vědním oborem; chybné je používání pojmu ve smyslu kladného (příznivého) působení na životní prostředí (např. v nelogickém spojení „ekologický výrobek“) – pojem „ekologický“ zahrnuje všechny formy vztahů (tedy i nepříznivé vlivy), vhodnější je opis typu „ekologicky šetrný výrobek“ apod.

Ekologický deficit (lokální, globální)

Je množství, o které přesahuje ekostopa lokálně nebo globálně dostupnou ekologickou kapacitu. Viz též Ekologická rezerva.

Ekologický výukový program (EVP)

Je výchovně vzdělávací lekce, jejímž smyslem je obohatit vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr. Společným cílem EVP je zřetelný důraz na ekologické myšlení a jednání, na nekonzumní hodnotové orientace a na spoluzodpovědnost člověka za stav životního prostředí. Děje se tak prostřednictvím interaktivních, tvořivých a kooperativních metod úměrně příslušné věkové kategorii žáků a jejich zkušenostem. EVP zahrnují obsah ekologický (v odborném smyslu slova), environmentální, biologický nebo ochranářský (zabývající se ochranou přírody a krajiny). EVP probíhají zpravidla mimo školu, tj. v přírodě, přírodní učebně, zahradě, ve středisku ekologické výchovy apod.

Ekologie

Nauka (věda) o vztazích mezi organismy a životním prostředím, příp. mezi nimi, pokud si navzájem ovlivňují životní prostředí; v mediálním žargonu bývá chybně používána i pro označování životního prostředí.

Ekosystém (geobiocenóza)

Základní funkční jednotka živé přírody: vzájemnými vztahy propojené společenstvo rostlin a živočichů a abiotických podmínek stanoviště (půda, podnebí aj.); např. ekosystémy různých forem lesa, vodotečí, lidských sídlišť apod..

Ekoznačení

Ekoznačení (ecolabelling) je označování výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Takové výrobky nebo služby lze (např. v obchodě) poznat podle jednoduchého a snadno zapamatovatelného symbolu, tzv. ekoznačky – odtud ekoznačení. Firmy mohou ekoznačku efektivně využít při marketingu takto oceněných produktů a spotřebitelé zase jako vodítko při nákupu ekologicky šetrnějšího zboží a služeb.
V současné době používá ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek/služba nebo Ekoznačku EU na jednom či více výrobcích přes 100 českých i zahraničních firem a jejich počet neustále roste.
CENIA zprostředkovává udělování ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek/služba a Ekoznačky EU. Seznamy označených výrobků a směrnic s příslušnými požadavky a další podrobné informace pro spotřebitele na jedné straně a výrobce a prodejce na straně druhé najdete na stránkách www.ekoznacka.cz (včetně ekoznačení ČR  a EU).

Ekumena

V ekologii trvale osídlená a člověkem obhospodařovaná krajina (u nás vznikla v mladší době kamenné během zemědělské „neolitické revoluce“).

Ekvivalentní obyvatel

Zpravidla jedna osoba, producent znečištění; uměle zavedená jednotka, která představuje produkci odpadní vody 150 l/den a produkci znečištění 60g BSK5/den.

Emise (exhalace)

Únik (úlet) znečišťujících látek ze zdrojů znečištění (průmysl, doprava, domácnosti aj.) do ovzduší; imise je podílem emisí (spadem apod.), který nepříznivě ovlivňuje životní prostředí.

Emise v dopravě

Výfukové plyny obsahují velké množství látek, škodících živým organismům včetně člověka a přispívajících ke změnám klimatu. Jsou to především:
- oxid uhličitý,CO2 (podílí se nejvyšší měrou na existenci skleníkového efektu)
- oxid uhelnatý, CO (blokuje okysličení krve v plících)
- oxid siřičitý, SO2 (toxický plyn s dráždivými účinky, způsobuje dýchací potíže)
- oxidy dusíku, NOx (plyny s dráždivými účinky; reakcí s vodou vzniká kyselina dusičná, podílející se na vzniku kyselých dešťů)
V emisích z dopravy se rovněž vyskytuje řada kovů pocházejících z konstrukčních materiálů jednotlivých součástí vozidla. Používání nejtoxičtějších látek (např. kadmium, chrom, azbest) je již v současné době při výrobě automobilů zakázáno.
 

Emisní limit

Nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování vyjádřené jako hmotnostní nebo objemová koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnostní množství znečišťující látky vztažené na jednotku produkce.

Endemit

Rostlinný či živočišný druh s omezeným zeměpisným rozšířením na Zemi (obvykle se vyskytuje jen na jediném místě na světě v jediném a relativně malém areálu – oblasti rozšíření).

Energetický auditor

Osoba zapsaná v seznamu energetických auditorů, vedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, která provádí energetický audit, tj. hodnotí energetické parametry budov a navrhuje opatření k dosažení energetických úspor. Přehled auditorů najdete na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.

Energetický expert

Osoba zapsaná v seznamu energetických auditorů vedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, která zpracovává průkaz energetické náročnosti budovy. Přehled energetických expertů s tímto oprávněním naleznete na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.

Energetický štítek

Energetický štítek sice není klasická ekoznačka, ale zase obsahuje více informací a jejich používání je u vybraných elektrických spotřebičů povinné. Štítky obsahují informaci o energetické i materiální spotřebě výrobku. Označení A++ znamená nejúspornější a G nejméně úsporný výrobek. U myček nádobí a praček štítek obsahuje i údaje o spotřebě vody, účinnosti praní, hlučnosti a další.

Energie v dopravě

Spotřeba energie v dopravě roste, a to absolutně (v energetických jednotkách) i relativně (jako podíl na celkové spotřebě energie všemi sektory) ve všech hlavních regionech světa. V EU představuje v současné době doprava energeticky nejnáročnější sektor (32 % celkové spotřeby energie).
Ve světovém měřítku spotřebovává doprava okolo 80 % ropných produktů. V roce 2004 dosahovala světová denní spotřeba ropy přibližně 80 mil. barelů (1 barel = 159 l), Evropa se společně se státy bývalého Sovětského svazu na této spotřebě podílela zhruba jednou čtvrtinou. Ropa se do průmyslově rozvinutých zemí z většiny dováží. Například Evropa byla v roce 2006 z 86 % závislá na dovozu ropy.

Energy Star

Energy Star je energetický program Evropské komise. Jeho logo označuje spotřebiče s nízkou provozní spotřebou energie jak za provozu tak i v pohotovostním režimu. Pravděpodobně jej spatřujete na monitoru pokaždé, když si zapnete svůj počítač. V současnosti podle ní můžete i u nás vybírat v obchodě osobní počítače, monitory, faxy, scannery, faxy, kopírky a tiskárny, tedy kancelářskou a výpočetní techniku. Podrobnosti včetně kritérií, databáze výrobků a počítadla spotřeby najdete na adrese www.eu-energystar.org.
Důvěryhodnost této značky a dodržování stanovených kritérií o certifikovaných výrobků je garantována Evropskou komisí.

Environment (životní prostředí)

Soubor životných i neživotných (biotických i abiotických) podmínek, které obklopují jedince nebo populaci a vytvářejí základní předpoklady pro jeho existenci; platí pro všechny organismy, životní prostředí člověka v širším pojetí zahrnuje i sociálně-kulturní a další faktory.

Epifyty

Druhy rostoucí na živých rostlinách, ale vyživující se samostatně.

Epixylické druhy

Druhy rostoucí na tlejícím dřevě.

Eroze

Proces rozrušování zemského povrchu (zejména půdy) vodou či větrem a odnosu částic na jiné místo.

EVVO

Zkratka - ekologické/environmentální vzdělávání východa a osvěta.

Exhalace (emise)

Úlet látek ze zdrojů znečištění (průmysl, doprava aj.) do ovzduší; imise – část emisí ovlivňujících stav živých organismů.